PANELOVÁ DISKUSE 2025

Susanne FÜRST:
VE STŘEDNÍ EVROPĚ TVOŘÍME SPOLEČENSTVÍ OSUDU A MUSÍME ZNOVU OŽIVIT NAŠE VZÁJEMNÉ POROZUMĚNÍ

Mnohokrát vám děkuji, vážení panelisté, vážení hosté.

Spolek Patrimonium Sancti Adalberti nás pod vedením předsedy Tomáše Kulmana znovu svolává do Prahy, abychom zde hovořili o naší společné budoucnosti – o budoucnosti střední Evropy. Opět se zde sešla řada zástupců našich zemí, aby se této diskuse zúčastnili. Ráda bych poděkovala za pozvání i za to, že nás hostíte v tomto krásném a úžasném městě. Poprvé mám tu čest na této akci reprezentovat svoji stranu, Svobodnou stranu Rakouska. Dovolte mi začít krátkým shrnutím politické situace v Rakousku – myslím, že by to pro vás mohlo být zajímavé.

Před rokem, v září 2024, se ve Vídni konaly federální volby a naše strana v nich s přibližně 29 % jednoznačně zvítězila. Byl to historický okamžik, kdy jsme od svých voličů získali silný, velmi silný mandát pro změnu politiky. Přesto se stranám etablovaného systému podařilo vytvořit alianci konzervativců, socialistů a liberálů, aby nás zablokovala a znovu poslala do opozice. A zdálo se, že i Brusel projevoval jistý zájem, či přesněji řečeno, vyvíjel určitý tlak, aby nás od moci a vlády udržel v bezpečné vzdálenosti. Nyní, o rok později, se v průzkumech pohybujeme mezi 36 a 38 %. Včera jsme obdrželi nejnovější výsledky průzkumů, podle nichž máme 38 %, a náš předseda Herbert Kickl má coby kandidát na kancléře dokonce ještě vyšší podporu, která se blíží 40 %.

Zatím jsme zastoupeni v zemských vládách pěti spolkových zemí: Vorarlberska, Salcburska, Horního Rakouska, Dolního Rakouska a Štýrska. A ve Štýrsku dokonce máme funkci zemského hejtmana, kterým je náš bývalý ministr obrany Mario Kunasek. Svobodná strana Rakouska je tedy na dobré cestě a dříve či později – dá-li Bůh, pak doufám, že dříve – povede vládu v naší zemi. Co je ale pro nás zásadní? Proč jsme vyhráli? A proč jsou na vzestupu všechny vlastenecké strany? Proč nám lidé důvěřují stále více a co od nás očekávají? Důvěřují nám, protože se věnujeme jejich skutečným problémům, jejich skutečným starostem a obavám: válce, ilegální migraci, kriminalitě, bezpečnosti, rostoucím životním nákladům, zhoršující se ekonomické situaci, zdravotnictví, sociálnímu zabezpečení a zachování naší svobody – osobní svobody – a suverenity našich zemí. A také potřebě uchovat naše skutečné hodnoty a kulturu.

Očekávají od nás řešení těchto problémů – problémů, které jsou důsledkem hluboce nezodpovědné politiky, a to na národní i evropské úrovni. To, co nás spojuje, je snaha narovnat tuto nerovnováhu a nahradit ji racionální politikou zdravého rozumu. Stručně řečeno, chceme Evropu vrátit na správnou kolej. A pokud jde o naše šance na úspěch, jsem velmi optimistická, protože paralyzující a nešťastná tříčlenná koalice, která ve Vídni vznikla, blokuje sama sebe a není schopna nabídnout žádná řešení. Jediné, co ji spojuje, je boj proti nám a plnění požadavků EU. Následují bruselskou linii, ať to stojí, co to stojí – a touhle cestou my nejdeme. Není to cesta střední Evropy, o níž zde diskutujeme a kterou zde vytváříme.

Budoucnost, tedy budoucnost střední Evropy zdravého rozumu, je pro nás nesmírně důležitá. Tvoříme společenství osudu. Neseme historickou odpovědnost a mezi našimi zeměmi existuje historický most. Musíme po něm vykročit a znovu oživit naše hluboké vzájemné porozumění. A co je nejdůležitější, naše rozdíly přitom musí jít stranou. Stůjme při sobě a soustřeďme se na naše společné zájmy, na zájmy našich národů. Podle mého názoru je naším společným zájmem především bojovat proti centralizačním tendencím Bruselu. Proč? Protože jsme bohužel nuceni sledovat, jak Evropská unie ve všech ohledech selhává. Začíná to tam, kde by měla mít svou klíčovou kompetenci – v ekonomice, v konkurenceschopnosti. Evropská unie nedokázala ochránit hospodářské zájmy svých členských států vůči obchodní politice USA. Nedokáže zajistit dodávky surovin, dodavatelské řetězce ani trhy. V globálním soupeření Spojených států a Číny o hospodářskou převahu nehraje žádnou významnou roli.

A co víc, naopak horlivě pracuje na tom, aby naše ekonomiky dále různými způsoby ničila. Nejvýraznějším příkladem je stále Green Deal, jehož naprosto šíleným záměrem je snížit emise CO₂ do roku 2050 na nulu. Navzdory všem škodám, které už nám vznikly, se Brusel tohoto cíle stále drží. Cíl snížit emise o 90 % byl znovu potvrzen na summitu EU jen před pár dny. To podle mého názoru znamená snížení prosperity o 90 %. A na summitu? Od naší vlády opět nezaznělo jediné slovo nesouhlasu. Jako vždy vše bez výhrad přijali. Takový postup si nemůžeme dovolit.

Evropská unie selhává také v oblasti bezpečnosti a udržování míru. Nedokáže hájit naše zájmy uprostřed mnoha konfliktních zón, které ji obklopují. Není schopná ani ochotná přispět k prevenci nebo ukončení válek ve svém sousedství. Naopak svým kurzem směřuje přímo k prodlužování válek a vtahování členských států do cizích konfliktů. A rozdává naše peníze. Mimochodem, kvůli slabému, arogantnímu a moralizujícímu vystupování předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové jsme pro ostatní země terčem posměchu. To nás všechny oslabuje. A to není vtipné. Je to nebezpečné.

Myslím, že si všichni pamatujeme fotografie z letošního léta, na nichž von der Leyenová stojí po boku prezidenta Donalda Trumpa, který s ní o clech vůbec nevyjednával. Nadiktoval jí své podmínky a ona řekla jen: "Děkuji, pane prezidente." A po návratu do Evropy nám vykládala, jak tvrdě vyjednávala a bojovala za nás, a že to bylo to nejlepší, čeho mohla dosáhnout. Slabé, neschopné, arogantní – takové je vedení, které nyní v Bruselu máme. Takové vedení už si v Bruselu nemůžeme dovolit. Musí skončit. Potřebujeme nové představitele.

A třetím velkým tématem je, jak všichni víme, migrace – ilegální migrace. EU selhává – jen další příklad z mnoha – při ochraně vnějších hranic našeho společenství. Nejenže nás nedokázala ochránit před ilegální migrací, ale dokonce ji financovala a nadále financuje. Podle mého názoru je škoda způsobená našim zemím ilegální migrací od roku 2015 tím největším selháním EU a je příznačné, že většina států střední Evropy použila při ochraně svých zemí před důsledky politiky otevřených hranic racionální uvažování a zdravý rozum. Odvedli jste v tomto ohledu mnohem lepší práci než my. Za cenu velkého úsilí a díky vaší chytrosti se většině z vás podařilo tuto výzvu zvládnout. Rakousko a – mohu-li to tak říci – Itálie takové štěstí neměly. Sešli jsme z cesty zdravého rozumu a směřujeme ke společnosti, která se mění v peklo. Přesto je jednou z klíčových výzev, kterým musíme čelit, kontrola našich hranic. Musíme si vynutit, aby Evropská komise vnější hranice uzavřela.

Navzdory tomuto naprostému selhání chce Evropská komise vést, centralizovat a zbavovat členské státy jejich suverenity. Ale to je vyloučeno. To si nesmíme nechat líbit. EU ztratila veškerou legitimitu, aby nás náležitě zastupovala, a nyní je to jen na nás. Naším úkolem musí být zastupovat společné zájmy států střední Evropy. Musíme být dominantní silou uvnitř samotné Evropské unie. Právě v tom spočívá i hlavní myšlenka Patrimonia. Maďarský premiér Viktor Orbán momentálně volá po silném středoevropském bloku našich zemí – bloku, který by mohl během příští dekády dovést Evropu k úplně jiné Evropské unii, k Evropské unii, do níž bychom se mohli zamilovat. Byla by to Unie suverénních národů, které mohou svobodně určovat vlastní cestu a osud. A nabobtnalou, byrokratickou instituci EU je třeba demontovat a nahradit štíhlou unií, která se znovu soustředí na svůj původní účel. Nebude to snadné, ale prvním krokem je začít ve střední Evropě.

Musíme si znovu položit otázku: co od nás lidé očekávají? A musíme nabídnout řešení. Silnou ekonomiku, levnou energii, méně byrokracie. Musíme osvobodit naše hospodářství. Žádný Green Deal – ani náhodou. Ničí nás to. Žádný zákaz aut se spalovacími motory – máme je totiž rádi. Já je mám ráda. A chci řídit svůj dieselový Mercedes. Automobilový průmysl potřebujeme. Cíle nulových emisí patří do popelnice. Svobodný průmysl. Svobodná technologie. Zastavit deindustrializaci a komunistické pětiletky na snižování emisí CO₂. Potřebujeme levnou energii – prostřednictvím užší spolupráce v energetickém sektoru. A méně byrokracie rovná se méně Bruselu.

Nesmíme se nechat vtáhnout do války. Musíme se držet cesty míru a zachovat ho všude, kde můžeme. Žádná válka, žádná ilegální migrace – je to možné. Potřebujeme silnou spolupráci v otázkách hranic a jednoznačné "ne" migračnímu paktu EU. Abychom dosáhli svých cílů, potřebujeme určitý rámec. Musí však zůstat štíhlý a nákladově efektivní. A myslím, že by měl být založen na osobních kontaktech. Musíme se soustředit na naše zásadní společné zájmy, definovat sdílené pozice a realizovat společné projekty. Myslím, že o tom budeme hovořit dnes odpoledne. A co je nejdůležitější, musíme držet při sobě a dostát svému slovu. Pak budeme v Bruselu silou, kterou nepůjde zastavit.