PANELOVÁ DISKUSE 2023
Mina ZIROJEVIĆ:
EVROPSKÝ PARLAMENT JE JAKO BABYLÓNSKÁ VĚŽ
Drazí přátelé,
je mi opravdu ctí a jsem velmi potěšena tím, že mohu být opět s vámi při této nádherné příležitosti svobodně hovořit s lidmi, kteří rozumí všemu, co říkám, na místě, kde nejsem nálepkována jako někdo, kdo vyznává antihodnoty a překrucuje dějiny, což je myslím případ nás všech v tomto sále. Takže jsem ráda, že i po mnoha letech zastáváme stále stejné pozice, hájíme stejné hodnoty a je nás stále víc. Jsem ráda, že i naše země teď pochopily, že nás přibývá a že jsme částečně právě zde za ta léta formulovali své požadavky. Samozřejmě, že stále hovořím sama za sebe a za Troboiku, nikoli jako členka vlády, protože je to tak jednodušší, je možné mluvit svobodněji a vystupovat, jak vystupuji už celá léta. Přes drastické změny kolem nás zůstávají naše problémy bohužel stejné a lze je formulovat jako útok na srdce společnosti, kterým je rodina. Důchodový systém, migranti. Vývoj antihodnot nás vede ke konfliktům, které jako rodina a jako patriarchát zažíváme přímo u prahu našich dveří. Všechna práva, která požadujeme, nám byla odebrána: láska, empatie, velkorysost, kterým nás učily již naše rodiny a naše církve. Nejsme proti Evropě. Je tomu přesně naopak. Chtěli bychom, aby Evropa byla lepší a jednotnější, ale na zdravých základech, jak jsme dnes již slyšeli.
Někdy je to velmi těžké. Situace, kdy je Srbsko nuceno nechat na holičkách svůj lid, opustit opravdu velkou část vlastních tradic a území, historii i všechny hodnoty, které se nám vryly do srdcí a myslí, a vše, čeho si vážíme, je pro každého, kdo tam žije, den ode dne těžší a těžší. A trvá to skutečně od 90. let až doposud. A samozřejmě musím citovat svého vzácného přítele z Chorvatska, je to trochu jednodušší, jste-li součástí Evropské unie, nikoli jako my. A proto pochybujeme: Máme do Evropské unie vstoupit, nebo zůstat na jejích hranicích? Na jedné straně jsme Evropa, ale na základě hodnot, které prezentuje Brusel, to opravdu jednoduché není a my si myslíme, že nejsme partnerem, jakého by si Evropa představovala. Evropský parlament navštěvuji už léta a donedávna jsem si neuvědomovala, co mi jeho budova z architektonického hlediska připomíná. A pak před několika týdny jsem se podívala na obrázek Parlamentu a na obrázek Babylonské věže, o které jsme už mluvili. A spatřila jsem nápadnou podobnost. Když vidíte logo Evropského parlamentu, spoustu jazyků, jeden hlas, nemůžete si nevzpomenout na příběh o Babylonu. Když se podíváte na sochu, která před ním stojí a je to unesená Evropa, můžete si myslet to co já, že zde buď existuje zvláštní podobnost, nebo jsme opravdu něco přehlédli. Možná nejjednodušší je ukázat vše formou vzdělávání.
Fakta se mění a my zapomínáme na to nejdůležitější. Na to špatné, co vedlo ke dvěma, možná už třem válkám, ale také na společné dějiny, na které jsme zapomněli a které formovaly růst při sjednocování Evropy. To už vysvětlil náš drahý přítel z Rakouska. V Srbsku dnes máme stále více programů, v nichž sbližujeme mladé lidi. S láskou je seznamujeme s podobnostmi a rozdíly a snažíme se vyprávět historické příběhy. Nabízíme ruku ke smíření a porozumění, ale na zdravém základě s respektem a láskou. Někdy tato ruka přijata není, ale není jiné cesty. V poznání je síla a s láskou musíme zvítězit. Jste-li profesorka a ještě k tomu žena, není snadné držet se předepsaného harmonogramu. Ale já se o to pokusím a svůj příspěvek teď zakončím citátem našeho svatého Nikolaje Velimiroviče, který řekl: "Od počátku věků táhnou vlci na porážku jehňátka a žádné jehně nikdy nezabilo vlka. Přesto je na světě více jehňat než vlků. První, po čem lidé hladoví, je pravda. Druhá věc, po které hladoví naše duše, je spravedlnost. A třetí věcí, po které hladovíme, je čistý svět." Doufám, že to je ta správná cesta.
Děkuji vám.