PANELOVÁ DISKUSE 2023

Norbert Van HANDEL:
VŠEMI SILAMI PRO STŘEDNÍ EVROPU

Pokud si mnozí myslí, že žijeme v době zlomu, může to být pravda. 

Jednotlivé skupiny obyvatelstva nebyly nikdy dotázány, ke kterému nástupnickému státu chtějí patřit. Mám na mysli zejména Jižní Tyrolsko, Maďary v Rumunsku, ale také sudetské Němce v Čechách a na Moravě. Bylo pozoruhodné, jak dlouho se rakousko-uherská armáda udržela pohromadě a čeho všeho vlastně dosáhla. Ale protože Rakousko-Uhersko zaniklo, neexistoval ani tzv. válečný marketing, který se například v Německu docela dobře dařil.

Legenda, že Rakousko-Uhersko, jeho armada, nebyla tu a tam tak dobrá jako německý spolkový partner, je stejně nepravdivá jako ta, že vynikající německá armáda dělala všechno správně. Jednou z hlavních příčin délky a konečné prohry války totiž bylo, že Schlieffenův plán pro Francii nefungoval, protože některé části německé armády se nesoustředily na Paříž, ale místo toho šly ve směru východ - západ - sever - jih, což umožnilo Francouzům přeskupit se.

To vše je možná historie bez většího významu pro dnešek, ale měli bychom mít stále na paměti, že první světová válka byla původní evropskou katastrofou, a že její mírové dohody nebyly konstruktivní, jako dohody Vídeňského kongresu, ale spíše revanšistické.

Poražení měli být zničeni, vítězové měli dostat vše.

Je logické, že ve dvacátých a třicátých letech 20. století se nacionalismus rozvinul silněji, než kdykoli předtím v historii, což nakonec vedlo k další, mnohem větší válce. V obou válkách, ale zejména ve druhé světové válce, byli hlavními oběťmi také civilisté, což bylo do roku 1914 spíše výjimečné (snad s výjimkou třicetileté války!). Bylo proto logickým důsledkem, že v roce 1952 vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, které založili rozumní křesťanští státníci jako Schumann, Adenauer, De Gaulle a Monnet.

Velcí státníci dnes již neexistují, snad s výjimkou Helmuta Schmidta a Bruna Kreiského. Zatímco v 19. století vládli kontinentu Metternich a Bismarck, dnes je to moloch Brusel, který chce vše regulovat a ovlivňovat jako chobotnice.

Ušetřete mě, prosím, podrobnějšího definování jednotlivých, zčásti zločinných a korupčních jevů, které z Bruselu vycházejí. Faktem je, že velká část západní Evropy, především Německo a Francie, popírá vše, co se týká národa, vlasti a křesťanství, aby místo toho vytvořila houbovitý útvar nadnárodního vlivu.

Křesťanství již není důležitým prvkem existence Evropy. Místo toho se člověk potýká s nevýslovným genderismem, s LGBTQ+ jako státní politikou a s širokou tolerancí vůči těm přistěhovalcům, jejichž identita, založená především na koránu, se zdá být méně zaměřená na Boha a více na politický systém od šaríi až po agresi proti všemu, co je křesťanské, tradiční, ano, par excellence proti duši našich středoevropských zemí.

V boji za nezávislost křesťanských národů bohužel nejsou skutečnými partnery ani části církve. Mnozí z nás byli nadšenými Evropany, protože jsme si mysleli, že EU je pro mír v Evropě a bude především podporovat čtyři velké svobody: volný pohyb osob, volný pohyb zboží, volný pohyb služeb a volný pohyb kapitálu.

Koronavirová krize však ukázala, že tomu tak v žádném případě není, ba co víc: EU podporuje bezbřehou imigraci lidí, kteří nechtějí naše země obohatit vděčností hostů, ale naopak chtějí zničit naše demokratické systémy.

V konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem se jednostranně postavily na stranu Ukrajiny a neváhaly posílat miliardy z peněz členských států EU na Ukrajinu, která patří k nejzkorumpovanějším státům světa. Aniž by se zeptali obyvatel členských států, zda si to přejí. Naopak se víceméně nekriticky přidaly k USA, které nechtějí nic jiného než Rusko zničit nebo alespoň dramaticky oslabit. Znovu měly být použity dodávky zbraní a daůších prostředků za miliardy EUR k likvidaci posledního ukrajinského vojáka.

Místo toho, aby udělali vše pro uzavření míru, následují herce Zelenského, jehož právní postavení je podle našeho názoru více než pochybné. Prosím, nechápejte mě špatně. Odmítáme každou válku, včetně té ukrajinské, jako celek, ale nesmíme zapomínat, že každá válka má svou prehistorii. A prehistorií této války je podle mého názoru zrada Ruska. Putin chtěl na začátku roku 2000 úzce spolupracovat se Západem, když měl program bezcelní zóny mezi Lisabonem a Vladivostokem. Jeho návrhy se setkaly se stálým souhlasem německého Bundestagu.

To vše však byla ze strany Západu jen kamufláž. USA chtěly oslabit Rusko a zároveň zabránit tomu, aby se Německo a zejména Rusko a samozřejmě EU staly dlouhodobými partnery našeho velkého východního souseda. Děsivá žena ze SED, paní Merkelová, uspěla ve své dlouhodobé vládní činnosti a pod záminkou předsednictví CDU zavedla Německo do socialistických vod a zároveň podvedla Rusko: druhá minská dohoda jasně stanovila, že Ukrajina má být neutralizována a převážně Ruskem obývané enklávy na východě mají být autonomní.

Rozumný plán, který Putin podpořil, ale který, jak cynicky řekla paní Merkelová, ve skutečnosti neměl být vůbec realizován. Neoddiskutovatelný podvod podle mezinárodního práva.

Pokud nechceme, aby naše vlasti - a tím nemám na mysli jen svou vlast, ale především Maďarsko, Českou republiku a v budoucnu možná i Chorvatsko, Slovinsko, Slovensko, ale také Bulharsko a Rumunsko, a jistě i regiony v horní Itálii a jižním Německu, a především západní Balkán - chátraly, a řekl bych dokonce, aby náš kulturní system byl zničen, musíme jednat. Vystoupení z EU by v tuto chvíli asi nebylo tou správnou cestou z mnoha právních a finančních důvodů, jakkoli by se to mnohým líbilo.

Ne, musíme vytvořit silně zasíťovanou skupinu středoevropských zemí v rámci EU proti dominanci Francie a Německa, protože Německo se nyní stalo politicky neúspěšným státem. Na tomto projektu pracujeme již dlouho, ale jeho realizace je nekonečně obtížná, což neznamená, že se o to nemáme dale pokoušet ze všech sil. Například v Rakousku stále panuje velká poslušnost vůči EU, i když se tomu naštěstí národní konzervativní FPÖ snaží čelit.

Ale i Itálie, která chce od EU stále více peněz (mimochodem v rozporu se základní Smlouvou), bohužel spíše zklamala, a to i za současné premiérky Meloni. Musíme proto, myslím, všemožně podporovat jediného vlastence Viktora Orbána. Je velmi potěšitelné, že Čechy a Morava v České republice - jádro Evropy - chtějí konsolidovanou střední Evropu.

Ďábel se však skrývá v detailech. Vše totiž závisí na tom, jak se zachovají politici středoevropských zemí ve svých teritoriích. Bude tedy zapotřebí silný aparát, aby se středoevropský projekt mohl v jednotlivých státech realizovat skutečně důvěryhodně, konstruktivně a s ohledem na budoucnost. Nebude fungovat jen proto, že si to všichni přejeme a chceme. Potřebujeme proto v našich zemích politicky skutečně účinné skupiny, které budou středoevropskou myšlenku reprezentovat.

Proto zde a nyní navrhujeme zřídit výbor složený z jednoho zástupce každé země, který se bude čas od času scházet a všemi vhodnými prostředky podporovat pokrok našeho projektu. Nejde o reaktivaci Rakouska-Uherska, nebo dokonce bych řekl Maďarska-Rakouska, ale o solidní, politickou práci, kterou mohou dělat jen ti, kdo mají příslušné funkce v politickém aparátu.

Naším úkolem je tuto cestu podpořit.

Naším heslem musí být: všemi silami usilujme o střední Evropu.