PANELOVÁ DISKUSE 2023

Zoltán FÜRJES:
BEZ RODINY A KŘESŤANSTVÍ NEBUDE EVROPY

Eminence, dámy a pánové, vážení hosté,

především je mi ctí být zde a účastnit se dialogu o budoucnosti střední Evropy. Ale neměli bychom být zbytečně skromní: když mluvíme o budoucnosti střední Evropy, mluvíme vlastně o budoucnosti celé Evropy.

Proč to říkám? Srdce Evropy totiž zažilo vše, co bylo možné zažít. Navíc máme historické zkušenosti, které našim západním přátelům chybí.

Tyto společné zkušenosti nás nabádají k opatrnosti a naučily nás, že pouze setrvání na určitých hodnotách může zajistit přežití, posun vpřed a dosažení míru. Národy střední Evropy nikdy netvořily velmoc, ba co víc, říši tvořily jen společně. Proto nejsme arogantní, ale jsme dostatečně pokorní, abychom tvrdě pracovali, a dostatečně odvážní, abychom se v případě potřeby ubránili.

Nezapomínáme na své kořeny a naše historie nás poučila o jejich důležitosti. Uvědomujeme si, že tyto kořeny nebo jinými slovy hodnoty nelze nahradit. Právě z nich totiž vychází vše, čím je dnes střední Evropa a dnešní Evropa vůbec.

Být Středoevropanem tedy znamená závazek. Závazek vůči Evropě, vůči skutečné Evropě. Závazek vůči Evropě, která nezapomíná. Nezapomíná na své hodnoty, které ji spojují, nezapomíná na svou historii a dokáže se z ní poučit. Mluvím o takové Evropě, o takové Evropské unii, jejíž vedoucí představitelé neopouštějí cestu vytyčenou otci zakladateli a mají na paměti slova Roberta Schumana: "Evropa bude křesťanská, nebo nebude vůbec".

Je velmi důležité mít odvahu vyslovit nahlas základní pravdy a zastávat je. Jako právník se s vámi podělím o příklad ze svých univerzitních studií: učili nás, že právnický étos znamená schopnost nenechat se unášet proudem. Tuto schopnost musí prokázat každý odpovědný lídr.

Protože nechat se unášet proudem je nebezpečné. Nese to s sebou riziko rozpadu komunit.

Vraťme se k panu Schumanovi: není náhoda, že za udržující sílu Evropy označil právě křesťanství. Abychom to dokázali pochopit, musíme vědět a jasně vidět, co křesťanství pro Evropu znamená.

Především to znamená náboženství. Náboženství, které nám dalo společný jazyk. A to nemluvím o latině. Jde spíše o společný jazyk, který nám dal příležitost budovat mosty a vést dialog. Křesťanství můžeme děkovat za naši civilizaci, kulturu, evropanství, politické názory i etiku.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že zmiňovaný dialog se ne vždy obešel bez konfliktů, ale když to bylo nutné, prokázal svou sílu budovat soudržnost v rámci zemí i mezi národy.

Dovolte mi uvést ještě jeden příklad, tentokrát z maďarské historie. Křesťanství pomohlo Maďarům přežít nejméně dvakrát. Nejprve, když náš král svatý Štěpán I. přijal křesťanství. Tento krok znamenal pro Maďary, původně pohany a kočovníky, slib přežití zde, v srdci Evropy. Nebylo nás mnoho, nezapadali jsme do obrazu a neměli jsme tu příbuzné ani přirozené spojence. Ale tím, že jsme konvertovali ke křesťanství, jsme se stali součástí velké evropské rodiny. A tak se nám podařilo přežít 500 let.

A po těchto 500 letech, kdy jsme byli sevřeni mezi pohanskou Osmanskou říší a Habsburskou říší, kdy se zdálo, že Uhry přestanou existovat, nám Bůh opět nabídl svou ochrannou ruku, tentokrát prostřednictvím protestantismu. V Sedmihradsku vznikl nový uherský stát, v němž byla u vlády kalvínská knížata s kalvínskou kulturou a politickým étosem.

A tak uplynulo dalších 500 let.

Jsem si ale jist, že podobné příklady by mohly uvést všechny středoevropské národy. Tyto podobnosti nás spojují. Vezměte to prosím na vědomí. Spojují nás podobné zkušenosti, historie a boje – i ty, které vedeme proti sobě. Protože to vše ukazuje, že společně, ve vzájemném spojenectví, jsme silní.

Ani dnes není třeba dělat nic jiného: stačí, když dokážeme rozpoznat výzvy, kterým čelíme, a podaří se najít řešení i pro ně. Čerpáním z minulosti, učením se z ní a spoléháním se na ni.

Dovolte mi, prosím, abych promluvil o tom, jakým útokům je vystavena nejzákladnější jednotka naší společnosti, tedy rodina. A o tom, jak můžeme těmto útokům čelit.

Věřím, že se tu všichni shodneme na tom, že rodina je základní jednotkou každé společnosti. Je nejmenší skupinou. Nejmenší, ale zároveň svým významem možná největší. Protože právě v této komunitě se naučíme vše potřebné pro to, abychom mohli spolupracovat ve větších komunitách. Rodina je tedy základní jednotkou společnosti nejen z matematického, ale i funkčního hlediska. A bez malé skupiny není velká skupina.

Nicméně toto obecné chápání přestalo fungovat. Dovolte mi krátkou odbočku: Použil jsem slovo "přestalo fungovat", jako by se jednalo o nějaký spontánní proces. Ale není tomu tak. Správně by se mělo říci, že toto společné chápání bylo některými narušeno. Dovolte mi připomenout loňský projev pana Vladimíra Palka, ve kterém řekl, že náš protivník nemá jméno.

Pan Palko měl pravdu: síly ničící tradiční hodnoty nemají charakteristickou tvář. Tyto síly jsou uhlazené, dovolávají se naší dobré vůle, a proto je těžké je uchopit a je těžké jim odolat. Vždyť kdo by nechtěl být dobrým člověkem? Kdo by se nechtěl vyhnout stigmatizaci, že není dobrý člověk? A tento neviditelný ničitel po nás nechce vše najednou, vždy si vyžádá jen trochu.

Za prvé požaduje, aby se místo pojmenování věcí jejich jménem používaly politicky korektní formulace. Díky tomu se změkčí vše, co je ostré, pevné nebo definované. Rozmazání kontur vede k tomu, že slova, pojmy a morálka ztrácejí svůj význam a závaznost. A tak se naskýtá příležitost "stvořit" krásný nový svět. Jednoduše zapomínají, že moc tvořit nepatří lidem.

Dostali jsme se do bodu, kdy rodina už není hodnotou, rodina už není tím, čím bývala. Už to není zázemí pro socializaci, není to model, není to základní jednotka. Je totiž nahraditelná. Její členové jsou nahraditelní: matka, otec i děti. Role jsou vzájemně zaměnitelné, a tím jsme vlastně rodinu rozpustili. Rozpustili jsme základní jednotku společnosti. Jestliže rodina již není společenstvím s jasně vymezenými rolemi, ale pouze volnou, snadno zaměnitelnou skupinou jednotlivců, pak totéž platí i pro celou společnost.

Dovolte mi, abych zde připomněl riziko migrace, které vystavuje Evropu tlaku. Poselstvím je opět, že obyvatelstvo, obyvatelé a děti Evropy jsou zaměnitelní. Protože už nejsou cenné, protože překážejí. A proto, pokud nenahradíme původní evropské národy, pokud Evropu nerozředíme, pak bude Evropa schopna prokázat odolnost. Prosím vás, abyste mě dobře pochopili: Nemluvím proti někomu, ale za někoho. Za nás, za Evropu. V Maďarsku máme nádhernou píseň "Stará Evropa". Vyjadřuje naši dětskou lásku a zároveň upřímnou starost o starý kontinent. Za mými myšlenkami stojí právě tato láska smísená s obavami.

Dobrou zprávou je, že protivník je sice bez tváře, ale jeho práce je rozpoznatelná. Trvalo nám dlouho, než jsme ji rozpoznali, a poskytli jsme tak protivníkovi velkou výhodu, ale nyní s ním dokážeme bojovat. Uvědomili jsme si, co můžeme ztratit, a proto přesně víme, co musíme chránit. Máme svůj cíl. A tak můžeme pro tento konkrétní cíl zvolit potřebné nástroje.

O společných hodnotách jsem již hovořil. Jsou důležité také proto, že určují i metodiku. Jistě, mohou existovat různé odstíny, ale všichni se hlásíme ke stejným barvám.

Naším společným cílem je tedy ochrana rodiny. Proto musíme nejdříve obnovit hodnotu rodiny. Je třeba, aby muži a ženy znovu uvěřili, že společně jsou skutečně silní. Že společně dokážou odolat čemukoli. Že společně, když žijí jeden pro druhého, mohou vytvořit společenství a tvořit základ většího společenství. Že společně mohou stvořit nový život.

Nejprve musíme přimět sebe, své děti a vnuky, aby v to znovu uvěřili. A aby takovou příležitost dostali, musíme podporovat rodiny: budování domova, výchovu dětí, školní vzdělávání dětí a matek. Protože pokud chceme, aby střední Evropa měla budoucnost, musíme podporovat matky.

V Evropě právě probíhá válka a být hrdinou znamená bojovat. Skutečnými hrdinkami jsou však matky. Znám jen málo mužů, pokud vůbec nějakého, který by dokázal úspěšně zvládat každodenní boj, který je pro matky rutinou. Proto je třeba je podporovat morálně i finančně. Musíme se jich zastat.

V Maďarsku jsme proto do naší ústavy zakotvili, že matkou musí být žena. Tím jsme do ústavy začlenili nejsvětější ženské povolání a zároveň jsme toto povolání učinili výlučným. Protože nikdo nedokáže to, co žena, která se stala matkou. Stanovili jsme také, že "Maďarsko bude chránit instituci manželství jako svazku jednoho muže a jedné ženy založeného na základě dobrovolného rozhodnutí a rodinu jako základ přežití národa."

Kromě toho jsme matkám poskytli daňové úlevy, a navíc matky do třiceti let a matky s alespoň čtyřmi dětmi nemusí vůbec platit daň z příjmu fyzických osob.

Nárok na daňové zvýhodnění však mají i otcové rodin s více dětmi. A společně mají nárok na státem dotované bezúčelové půjčky a podporu bydlení. Zajistili jsme bezplatné stravování dětí v mateřských školách a učebnice ve školách.

V polovině září jsme v Budapešti uspořádali 5. demografický summit, na kterém premiér Viktor Orbán shrnul cíle demografické politiky do pěti bodů. Prvním z nich je, že musí být výhodné mít děti. Druhým cílem je pomáhat lidem vytvářet domov. Třetím cílem je založit rodinnou politiku na matkách. Čtvrtým cílem je, aby bylo fungování celé země přátelské k rodinám. A konečně pátý cíl uvádí, že rodiny musí být chráněny také prostřednictvím zákona.

S potěšením vám mohu sdělit, že tyto snahy již nesou své výsledky: za posledních 12 let se zvýšil počet uzavřených manželství a snížil počet rozvodů; snížil se také počet potratů, zatímco naše míra reprodukce se zvýšila z 1,2 na 1,6.

Díky obratu v maďarské rodinné politice se narodilo o 154 000 dětí více, než by se narodilo bez ní. Zvláště potěšující je, že na základě posledních údajů ze sčítání lidu se mezi lidmi mladšími 30 let zvýšil podíl manželských párů a žen matek. Víme, že to nestačí, ale také víme, že to není špatný začátek.

Přeji si, aby si celá střední Evropa uvědomila společné hodnoty a aby se rodila společná řešení, aby se středoevropské děti mohly rodit a vyrůstat v bezpečí.

Děkuji vám za pozornost.

Bůh vám žehnej!