PANELOVÁ DISKUSE 2023

Viktor KOSTOV:
OBRANA TRADIČNÍ RODINY A PRÁVA NA SOUKROMÍ NENÍ EXTREMISMEM

Vážení hosté této konference, vážení pořadatelé této významné události!

Je mi ctí a výsadou, že jsem byl pozván na toto aktuální setkání.

Název mé prezentace zní: Obrana tradiční rodiny a budoucnost středoevropských národů z pohledu evangelia a lidských práv

Svoboda pro všechny ("Svoboda za vseki") je organizace s 20letou zkušeností s obhajobou lidských práv a diskusí o teologických otázkách a vztazích mezi církví a státem. Tuto práci jsme zahájili v Bulharsku, abychom obnovili lidskou svobodu a důstojnost po pádu totalitních režimů ve východní Evropě. Věříme, že oblast lidských práv ve vztahu k evangeliu našeho Pána Ježíše Krista je dobrým způsobem, jak se zapojit do Velkého poslání. Součástí plnění přikázání učit národy Kristovu učení je i to, že se postavíme proti tyranii bezbožnosti a nenávisti k bližnímu. V právu a politice je obrana svobody vyznání, svobody slova, svobody svědomí a dalších základních lidských práv systémem hodnot, který odráží lásku k bližnímu. Ochrana práva na soukromí rodiny je jedním z těchto základních a uznávaných lidských práv.

V této prezentaci budu tvrdit, že tradiční rodina je předmětem ideologického útoku. Navrhnu také, že naše povinnost před Bohem hájit práva rodičů a dětí a bránit lidskou svobodu a důstojnost může být pro střední Evropu sjednocujícím faktorem.

Ve Svobodě pro všechny jsme se zabývali právními případy a předkládali spisy a právní stanoviska místním a nejvyšším bulharským soudům a také jsme se obrátili na Evropský soud pro lidská práva. V letošním roce jsme vyhráli soudní spor s bulharskou vládou ve věci pomluv evangelíků v pobřežním městě Burgas. Případ trval 14 let. V roce 2018 Bulharsko odmítlo podepsat nechvalně proslulou Istanbulskou úmluvu – a zde chci poopravit názor, že Bulharsko nepatří k zemím, které se postavily proti Istanbulské úmluvě –, jejímž cílem je nově definovat muže, ženu a sexualitu. Toto vítězství bylo částečně způsobeno naší předchozí prací proti návrhu zákona o dětech z roku 2012 a podobným "pokrokovým" iniciativám. V roce 2021 jsme u bulharského ústavního soudu podali přípravný spis na obranu ústavní definice muže a ženy jako biologické reality, nikoliv sociálního konstruktu. Před několika týdny jsme spolu s více než 20 dalšími církvemi a organizacemi podali v bulharském parlamentu stížnost proti snaze zavést cenzuru zákazem tzv. "nenávistných projevů". Hájili jsme rodičovská a rodinná práva a zároveň jsme se spojili s církvemi a zavedenými a vznikajícími organizacemi na místní i mezinárodní úrovni. Svoboda vyznání, slova a shromažďování se jsou svobody, které každý tyran nenávidí. Za naši práci, kterou se snažíme bránit normalizaci sexuální perverze a učinit z ní nové "lidské právo", jsme byli nedávno spolu s dalšími označeni za "extremistickou skupinu" a stalo se tak na extremistických protirodinných a protikřesťanských webových stránkách. Pokud dnes hájíte rodinu, zdravý rozum a tradiční pojetí lidských práv, jste označováni za "extremisty". Církevní otec Tertulián na přelomu 3. a 4. století správně poznamenal, že první reakcí na pravdu je nenávist.

Lidská práva mají svůj původ v církvi a křesťanské víře. Apoštolové ve Skutcích apoštolů ustanovili svobodu vyznání a svobodu slova jako základní svobody, které přirozeně vyplývají z osvobození člověka v Ježíši Kristu. Později v době osvícenství humanismus přijal myšlenku lidských práv a do značné míry je oddělil od víry. Přesto klasická lidská práva zůstávají přirozeně právním nástrojem obrany spravedlnosti – a to i v dnešní době.

Rodina je instituce, která vznikla jako první, dávno před občanskou vládou nebo totalitním státem. Přesto jsme nepochybně svědky toho, jak se v současnosti na Západě a prostřednictvím Západu realizuje neotrockistický, marxistický, bolševický a jakobínský progresivní program. Tuto agendu prosazuje globalistická tzv. "elita" a "zainteresované strany" s cílem ovládnout suverénní národy. Zahrnuje krutý boj za znovudefinování lidské sexuality a nukleární rodiny a jejich přeměnu v parodii jejich přirozeného formátu. Zdá se, že cílem je zbavit národy základních individuálních lidských práv a svobod. To je zřetelně vidět na současných politických trendech a událostech a slyšeli jsme o tom v ostatních prezentacích.

Není žádným tajemstvím, že Evropská unie podporuje politizaci lidské sexuality mezi evropskými národy. Opuštění křesťanství a zavádění nové množiny "lidských práv" v rozporu se zdravým rozumem, tradicí a lidskými povinnostmi vyvolává otázku, zda Unie vůbec dokáže dostát svým vlastním demokratickým hodnotám.

Pohled do budoucnosti střední Evropy

Důvody středoevropské spolupráce lze nalézt v historii, jazyce a kultuře, ale především v křesťanské víře. Společnými velkými historickými výzvami, kterým musely naše národy v dějinách čelit, jsou Osmanská říše a komunismus. Jedná se o politické systémy, které ostře odporují hodnotám křesťanství. Také dějiny Evropy jsou poznamenány misijní činností mnoha lidí, mezi nimiž jsou i bratři Cyril a Metoděj. V 9. st. vytvořili abecedu pro překlad Bible do slovanských jazyků. Přibližně ve stejném období působil další misionář, svatý Vojtěch, který se snažil přinést evangelium národům ve střední Evropě. Dlouholetý osmanský útlak a ateistická komunistická totalita nedokázaly vymýtit křesťanství z Bulharska ani z žádné jiné země ve střední Evropě. Jedině evangelium může ovlivnit jednotlivce i celou společnost a přivést ji zpět z místa nenávisti a temnoty ke svobodě a úctě k lidské důstojnosti. To, co pro nás Bůh udělal v Ježíši Kristu, nemůžeme udělat sami. Proto všechny projevy této bezmocnosti v boji s vlastní přirozeností ve společnosti musí být osvíceny naším úsilím milovat Boha a milovat bližního, což jsou největší přikázání křesťanské víry.

Nedávné totalitní sovětské impérium, které ovládalo země střední a východní Evropy, nějakým zvláštním způsobem učinilo spojení mezi středoevropskými národy životně důležitým a nezbytným. Komunistický etatismus přinesl paradox – začalo být žádoucí mluvit anglicky, a to více s lidmi ze svobodného světa než s vlastními sousedy. Spojovaly nás "internacionalistické socialistické ideály". Přesto jsme se více zajímali o demokratické principy a kulturu USA než – dejme tomu – o naše rumunské sousedy, kteří žili v represivním Ceausescově režimu. Naše národy byly "sjednoceny" stejnými zlými a bezbožnými režimy, které považovaly lidi pouze za biologickou masu pro naplnění jakési utopické budoucnosti, zatímco žily v pekelné dystopii.

Kromě toho, že křesťanství nabízí spásu a život skrze Boha Bible, má zásadní význam pro formování evropské civilizace. V křesťanských zvyklostech, které ovlivňují jednotlivé středoevropské země, jsou jistě rozdíly. Některé z nich jsou ovlivněny římským katolicismem, jiné východním pravoslavím a v mnoha těchto zemích je silně zastoupena protestantská/evangelická církev. Tyto rozdíly souvisejí s možnými odlišnými politickými názory a postupy. Biblická praxe křesťanství je však založena na věčných základech zaznamenaných v Písmu. Nerozlišuje na základě politiky, ale na základě dobra a zla, spravedlnosti a zloby, odpuštění a pomstychtivosti, pravdy a klamu, morálního a nemorálního, posvátného a profánního, dočasného a věčného. Z této vyšší úrovně si vážíme politiky, práva, ekonomie, umění a kultury. Pokud nemáme vazby upřednostňující věčné hodnoty dobra proti zlu, budeme se řídit utilitárním využitím prvků hmotného života a světa. A to je nebezpečí materialismu, kterému opět čelíme.

Z tohoto pohledu je pro přežití našich národů a celé civilizace nejdůležitější ochrana tradiční rodiny, jak ji stvořil a ustanovil Bůh, a samozřejmě také ochrana tradičního pojetí sexuality. Současné útoky na rodinu se odehrávají prostřednictvím extrémní ideologie politizace sexuality, která se prosazuje v nadnárodním měřítku. Ničení naší národní suverenity pod rouškou snahy o mezinárodní jednotu je dveřmi ke zničení země, rodiny, a tedy i člověka. Tradiční lidská práva, vypracovaná v příčetnější, méně radikální době, kdy generace nebyly oběťmi imaginárního utrpení a nedostatku, jsou nyní vyměňována za nová radikální práva sociálního inženýrství v oblasti "sexuální orientace, transgenderu, opuštění biologické a normální rodiny a směřování k transhumanismu." Zdá se, že starý sen o Babylonské věži ovládly ty instituce, které slibovaly bratrství národů. Jak ironické a jak předvídatelné. Historie se opakuje.

Komunismus násilně přesvědčuje lidi, že Bůh neexistuje, že člověk je jen lépe vyvinuté zvíře, že svědomí je imaginární a pojmy dobra a zla se vždy mění se změnou strany – rozuměj vládnoucí strany. To, co by mělo národy střední Evropy spojovat ke společné budoucnosti, nejsou jen vzpomínky na traumata z morálně zkažených režimů ateistického komunismu, ale také nebezpečí, že se zasníme při nových formách útoku na naše svobody a lidskou důstojnost.

Rodina a soukromí jsou podle Evropské úmluvy chráněny jako základní lidské právo. V poslední době však některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva zpochybňují samotnou schopnost soudu, nebo alespoň jeho části, řádně posoudit skutkový stav a právo. Bulharsko bylo předmětem intenzivního politického tlaku, aby uznalo, že pohlaví, lidská sexualita, je sociální konstrukt založený na sexuální orientaci nebo sexuální preferenci. Nedávno lesbický pár, který uzavřel "manželství" mimo Bulharsko ve Velké Británii, dosáhl rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o uznání svého nelegálního manželství bulharskými institucemi a společností. LGBT aktivisté využívají podobné případy k tomu, aby nakonec prosadili manželství osob stejného pohlaví i v zemích, jejichž ústava a tradice je odmítají.

Máme společnou historii, podobné jazyky, trpěli jsme totalitou a jsme sousedé. Křesťanské přikázání "miluj bližního svého jako sebe sama" se vztahuje nejen na jednotlivce, ale i na národy.

Budoucnost střední Evropy není možná bez zavedení lidských práv jako nástroje na ochranu lidské důstojnosti a rodiny – tedy klasických lidských práv. Nemůžeme se vrátit do temných zákoutí totalitního zneužívání justice a světské moci. Důstojnost a svobodu člověka je však třeba obnovit ve světle křesťanského evangelia – dejte císaři, co je jeho, a Bohu, co je Boží. Stát a centralizované řízení musí ustoupit hlasu a vůli lidí, kteří mají ve svém jménu nejen práva, ale i povinnosti vůči Bohu a svým bližním. Pokud stát může nově definovat a kontrolovat manželství, rodinu, a dokonce i pohlaví a gender, rozhodl se stát na místě Boha. Právo na soukromí rodiny a ochranu před sexuálně zpolitizovaným sociálním inženýrstvím je velkým krokem k obnově zdravého rozumu. A proto si musíme navzájem důvěřovat a budovat se dodržováním největších přikázání v osobním životě i v našich národech – znovu proto říkám: "Miluj Boha a miluj svého bližního jako sebe sama." To znamená: "Miluj pravdu!"

Rodina stojí v opozici vůči sociálnímu inženýrství jako nejmenší suverénní společenská jednotka. Jaques Ellul řekl, že základní brzdou tyranie je rodinná struktura. Nemám na mysli jen tak ledajaké pojetí "rodiny", ale to, které Stvořitel ustanovil od počátku stvoření (Genesis 1:27). "Stvořil je jako muže a ženu" jsou také slova našeho Pána Ježíše Krista, který cituje Mojžíšův zákon.

Nejsilnějším spojením, které můžeme jako Středoevropané mít, je obrana naší podstaty jako lidí stvořených k Božímu obrazu. Musíme se postavit na obranu tradiční rodiny mezi mužem a ženou a práva rodičů na výchovu dětí bez zásahů zvenčí.

Duchovní svoboda. Komunistické režimy se sice pokoušely vytvořit zdání mezinárodních vztahů, ale ty byly vynucené a nikdy nepřinesly skutečné bratrství, jak tvrdily. Nemůžete skutečně milovat bližního, pokud popíráte existenci Boha. Vztahová svoboda je založena na důvěře. Máme dědictví, které nám předali misionáři jako Cyril a Metoděj a svatý Vojtěch, jejichž posláním bylo šířit dobrou zprávu o Ježíši Kristu. Musím zde učinit výhradu, že když se zasazuji o obrodu křesťanství ve střední Evropě, nemám na mysli vzkříšení kacířské unifikace mezi církví Boží a císařskou, mezi duchovním poselstvím a světskou ideologií. Víme, že v dějinách došlo k mnoha selháním, kdy království tohoto světa vybudované ve jménu člověka bylo představeno jako království Boží.

Je nám třeba osobní a rodinné svobody. My Středoevropané jsou citliví na jakékoli omezování svobod, které nám byly půl století upírány – svoboda myslet, mluvit, cestovat, důstojně žít a věřit v Boha. Víme, jak vypadá odklon od reality. Víme, jak bezbožná ideologie dokáže popřít minulost, překroutit přítomnost a ukrást budoucnost. I když můžeme být aktivními členy experimentu zvaného "Evropská unie", neměli bychom k našim západním partnerům vzhlížet jen kvůli jejich prosperitě a finančnímu postavení. Nemluvím o nějakém prázdném apelu na národní hrdost, ale o etické a duchovní hodnotě, kterou přináší utrpení. Ne všechno je o penězích a ne všechno je o úspěších v soutěži. Máme společnou citlivost vůči ideologiím, které se tváří jako dobročinné, ale mají zlověstný cíl. Musíme bránit tradiční rodinu a bránit se jakýmkoli pokusům zbavit naše národy jejich individuální suverenity ve jménu jakési globální vize člověka stvořeného k obrazu určité elitní třídy.

Prvním úkolem na cestě k užší jednotě národů střední a východní Evropy je obrana naší společné svobody včetně práv rodičů a tradiční rodiny.

Děkuji vám.