PANELOVÁ DISKUSE 2025

Krzysztof BOSAK:
SPOJENÉ STÁTY SE Z EVROPY STAHUJÍ, 
MY BYCHOM MĚLI VYTVOŘIT RADU PRO STŘEDOEVROPSKOU SPOLUPRÁCI

Moc vám děkuji. Děkuji za pozvání k této plenární debatě. 

Mou hlavní náplní práce je nyní vést Konfederaci svobody a nezávislosti a v jejím rámci také mou stranu Národní hnutí. Nejprve dovolte pár slov o mé zemi, protože se všichni ptají, co se děje v Polsku. Situace je poměrně stabilní. Za dva roky nás čekají parlamentní volby. Máme pravicového prezidenta a liberální středolevou vládu. Špatná vláda, dobrý prezident a reálná možnost pravicové většiny v příštích parlamentních volbách za dva roky.

Takže je vhodná chvíle mluvit. Je vhodná chvíle plánovat, co dělat, pokud se dostaneme k moci. A je to také velmi dobrá příležitost pro všechny vaše organizace být v kontaktu s politickými stranami a think-tanky v Polsku, zejména s pravicovými stranami a pravicovými think-tanky, aby nám pomohly spoluutvářet také regionální program spolupráce mezi našimi zeměmi a organizacemi, abychom vám mohli pomoci, pokud budeme u moci, a spoluutvářet nový regionální řád v souladu s našimi hodnotami a naším přesvědčením.

Dovolte mi říci několik vět o Evropské unii a situaci v Evropě. Souhlasím se vším, co zde řekl pan Havlíček. Také my v Polsku, jako Konfederace, podporujeme ekonomiku volného trhu. Jsme přesvědčeni, že tendence centralizovat v Evropě úplně všechno je naprostá noční můra, která ničí naši ekonomiku. Při pohledu z většího odstupu sice polská ekonomika stále vypadá poměrně dobře, ale bohužel se už objevily určité známky úpadku jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru. Proto musíme obnovit normální, zdravý, selským rozumem vedený ekonomický řád.

Probíhá však velká debata kvůli ruské válce proti Ukrajině a kvůli nové americké politice v Evropě, tedy kvůli tomu, že se Spojené státy z Evropy stahují. Domnívám se, že je to nová realita, která může naší agendě pomoci: více spolupracovat, převzít odpovědnost za naše země a za náš region, nečekat jen na nějaké doktríny a plány ze zahraničí, ze Spojených států nebo z Bruselu, ale odvést práci v našich zemích, vážně hovořit s našimi občany, říkat pravdu, být upřímní a mít dobrou strategii založenou na našich zájmech, nikoli na nějakých globálních zájmech jiných hráčů.

Je tedy zjevné, že se Spojené státy z Evropy stahují. Nevíme, jak rychle tento proces proběhne. Prozatím, zejména v Polsku, není jasné, co se stane. Co je ale zřejmé? Že Spojené státy zároveň ztrácejí svůj vliv ve světě, že situace je stále více multipolární a že Spojené státy jsou více euroskeptické než kdy dříve.

Podle mého názoru nepůjde jen o politiku této jediné administrativy. Vidíme posun i v jiných politických stranách a dalších politických kruzích. A má to své důvody podložené jasnými, tvrdými ekonomickými daty. Není to pouze tendence té či oné administrativy. Proto musíme spolupracovat za vlastních podmínek a předložit vlastní představu o tom, jak chceme formovat mezinárodní i hospodářský řád.

Pro mě je naprosto jasné, že Evropská unie nemá nabídku, která by odpovídala našim potřebám. Když jsem před dvaceti lety začínal svou politickou kariéru, psal jsem jako zaměstnanec Evropského parlamentu analýzy o tom, že Evropská unie se chystá zavést nějakou strategii deregulace. Jsme o dvacet let dál a oni stále navrhují nové strategie a nové dokumenty o deregulaci – a v praxi dělají pravý opak.

Samozřejmě na ta setkání musíme jezdit. Musíme být v těch institucích. Ale každému, kdo vidí realitu, je jasné, že výsledky jsou úplně jiné, než jaké bychom si přáli. Nevím, jak se to bude vyvíjet, ale jsem přesvědčen, že musíme projevit vůči našim národům odvahu a důrazně se stavět proti všemu, co je špatně: proti klimatické politice, Zelené dohodě pro Evropu a takzvaným liberálním hodnotám.

Tvrzení, že progresivismus je evropskou hodnotou, je zcela nepravdivé. Musíme otevřeně bránit křesťanské dědictví, tradiční hodnoty a zdravý rozum. V Polsku jsme měli velmi velké problémy s takzvanou agendou právního státu. V polské tradici pravicového hnutí samozřejmě k právnímu státu chováme velkou úctu, problém ale spočívá v tom, jak je tento pojem definován. Pokud se nám jako právní stát předkládá liberální agenda či levicovost, tak to odmítáme. Nechceme být takto ovlivňováni.

Existuje také velký problém s Ukrajinou. Nemám na mysli pomoc Ukrajině. Každá země se může sama rozhodnout, zda pomůže či nepomůže a v jakém rozsahu. Mám na mysli začlenění Ukrajiny do Evropské unie. Z rozhovorů s lidmi v Bruselu je pro mě zřejmé, že Ukrajina bude použita jako nástroj k další centralizaci Evropské unie, a právě to bychom měli rovněž odmítnout: jakékoli nové, ještě více centralizující smlouvy, jakoukoli novou Lisabonskou smlouvu. Věřím, že na nás bude vyvíjen obrovský tlak, abychom s tím souhlasili, protože "jde přece o Ukrajinu, musíme pomoci" – něco jako morální vydírání. A jsem přesvědčen, že bychom měli tuto snahu o centralizaci a změnu institucionálních pravidel pod záminkou Ukrajiny odmítnout.

Nijak to přitom nesouvisí s našimi vztahy s Ukrajinou, protože ty potřebujeme a musíme je formovat podle našich zájmů. Evropská unie je však jiná otázka. Na co bychom se měli soustředit – a v Polsku je to stále významnější téma – je propojenost našeho regionu. To bylo hlavním tématem polsko-chorvatské iniciativy v rámci Iniciativy Trojmoří. Zahájili ji polský prezident a chorvatský prezident, ale dnes jsou do ní zapojeny všechny země regionu. Myslím, že je to velmi dobrá iniciativa. Jde v ní také o využívání infrastrukturního propojení v souladu s našimi zájmy.

Domnívám se, že bychom se na tuto otázku měli zaměřit mnohem více: na tzv. tvrdou infrastrukturu, digitální infrastrukturu, silnice, železnice. Stále máme před sebou spoustu práce a mě samotného překvapilo, když jsem se ponořil do detailů, kolik toho ještě musíme udělat, abychom naše země propojili, abychom využili výhodu naší blízkosti, skutečnosti, že dohromady máme velkou populaci a velký ekonomický potenciál, který však kvůli nedostatečné infrastruktuře nevyužíváme tak, jak bychom mohli. Proto se domnívám, že naše středoevropská spolupráce by neměla být jen o idejích a hodnotách, ale také o věcech, které jsou srozumitelné pro lidi, jež hodnoty tolik nezajímají, ale více se zajímají o ekonomiku, techniku a podobně.

Také bychom měli využít výhody naší polohy, geopolitického postavení a geografie. Dnes všichni mluví o hrozbě ze strany Ruska. Druhou stranou téže mince ale je, že máme ve světě velmi dobrou pozici a měli bychom ji využít. Evropská unie nám však naše výhody bere a brání nám je využívat. Ve skutečnosti Evropská unie využívá naše území, někdy dokonce proti našim vlastním zájmům – což je, obávám se, bohužel současný případ Polska – a nepřebírá za tento proces finanční odpovědnost.

Potřebujeme určitý model institucionální spolupráce. Domnívám se, že formáty jako Visegrádská čtyřka a Iniciativa Trojmoří jsou dobré, ale potřebujeme něco víc. Po mnoha letech svého působení i na této mezinárodní úrovni věřím, že potřebujeme stálé pracovní skupiny. Potřebujeme setkání odborníků. A musíme se scházet nejen jednou ročně – možná ne vždy v rámci celého regionu, možná spíše bilaterálně či v menších formátech – ale častěji. Pokud se setkáváme jen jednou za rok, žádný pokrok nenastane.

Do této spolupráce musíme také zapojit řadové členy stran, řadové pracovníky v našich nadacích, institutech, think-tancích, médiích a podobně, protože ne každý má zájem o mezinárodní spolupráci. Pro obyčejného člověka je poměrně nákladné hodně cestovat a mít přátele v různých zemích. Je to dost komplikované. Vyžaduje to soustředění. Musíte tomu věnovat pozornost i určité kapacity. Proto musíme lidem pomoci, aby se o výsledcích takovýchto konferencí dozvídali více.

Poslední věc, kterou bych chtěl zdůraznit, je návrh vytvořit jakousi Radu pro středoevropskou spolupráci nebo něco podobného. Ne žádnou byrokracii – spíše síť. Před devíti lety, když jsme sepisovali program mé strany, jsme například navrhli Parlamentní shromáždění Visegrádské čtyřky, aby se poslanci mohli častěji setkávat, protože příležitostí, kdy se poslanci jednotlivých stran navzájem potkávají, není mnoho. Evropský parlament je sice místem mezinárodních debat, ale pokud jde o místní vztahy mezi stranami a lidmi zapojenými do diskuse, příliš nefunguje. Takže nějaká shromáždění, nějaké rady, nějaká trvale fungující síť, to je podle mě to, co potřebujeme.