
PANELOVÁ DISKUSE 2025

George SIMION:
RUMUNSKO CHCE BÝT SOUČÁSTÍ ŠIRŠÍ STŘEDNÍ EVROPY
Vážení hosté,
v předchozích projevech zaznělo mnoho obav týkajících se současného evropského projektu. Jsem proto potěšen, že vám mohu přinést dobré zprávy z Bukurešti. Zítra bude vysvěcena největší pravoslavná katedrála na světě a rumunský národ je na to velmi hrdý.
Stavbu této katedrály jsme zahájili před patnácti lety. Náš patriarcha vyvinul mimořádné úsilí a zítra tuto stavbu vysvětíme. Jsem hrdý, že zde mohu být mezi přáteli a procházet se ulicemi Prahy.
Před více než půl stoletím jste během pražského jara pozvedli své hlasy proti komunismu, proti totalitnímu režimu a proti diktátorům, kteří nás chtěli ovládat. V první den letošní konference se v Budapešti konal pietní pochod připomínající povstání z roku 1956. Nic mi nedělá větší radost než skutečnost, že i po pětapadesáti letech stále pozvedáme své hlasy a že se jim dosud nepodařilo nás umlčet. Je to pro nás velký důvod k hrdosti.
Včera u večeře jsem s mnohými z vás hovořil o Visegrádské čtyřce, o možnosti projektu V5 nebo dokonce V12. Visegrádská skupina je evropský projekt, který plně podporujeme a jehož chceme být součástí. Právě proto jsem přijel na vaši významnou akci. Je to poprvé, co se Rumunsko účastní konferencí pořádaných spolkem Patrimonium Saint Adalberti.
Kromě skvělých panelistů, kteří zde dnes vystoupí, přijeli na letošní ročník i další významní hosté. Nasadili jsme opravdu těžký kalibr: profesora Dana Dungaciu z Bukurešťské univerzity a Mihaila Neamțu, ředitele Institutu Mihaie Eminesca a poslance.
Hovořili jste zde o našem právu rozhodovat o vlastní politice. Mluvili jste dnes také o demokracii. V Rumunsku byly volby anulovány, protože nevyhrál ten "správný" kandidát. V Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku, v České republice, v Řecku a v Bulharsku čelíme silným tlakům liberálních médií. Podobné tlaky se objevily také v průběhu polských voleb, kdy se zaměřovaly proti současnému prezidentovi Polské republiky, panu Karolu Nawrockému.
Nedělejme si iluze: nechtějí, aby Rumunsko mělo prezidenta, který by se stavěl proti jejich plánům. Nechtějí, aby Česká republika měla ministra zahraničních věcí, který by se stavěl proti jejich plánům. Nechtějí, aby byl prezidentem Polska Karol Nawrocki, který právě odmítl migrační a azylový pakt. Chtějí z nás, jak už zde zaznělo, učinit občany druhé kategorie, kteří budou poslouchat jejich příkazy a podřídí se většímu bratrovi.
Během budapešťského povstání, pražského jara i rumunské revoluce jsme se pevně postavili proti myšlence, že bychom měli poslouchat většího bratra. Nejsme proti Evropské unii; pouze nesouhlasíme s jejím současným směřováním a s představiteli, jako jsou Ursula von der Leyenová a Emmanuel Macron.
Včera jsem měl to potěšení navštívit nádherný Strahovský klášter s jeho pozoruhodnou knihovnou a freskami. Praha a Česká republika patří ke kolébkám naší civilizace, stejně jako Řecko, Slovensko nebo Polsko.
Existují dva typy církví: církve postavené z kamene a církve tvořené lidmi. Tato iniciativa a naše společné úsilí představují právě církev tvořenou lidmi. Právě ona ponese dál budoucnost střední Evropy a křesťanské civilizace. Je naší povinností zasadit se o to. Vystupuji zde také jako místopředseda Strany evropských konzervativců a reformistů působící na evropské úrovni, v zastoupení Mateusze Morawieckého, předsedy ECR. Když říkám, že stále existuje naděje, mám na mysli, že musíme společně pracovat na našem projektu – tak, jak si jej představujete vy, jak si jej představovali naši předkové a jak jej v plánu Intermarium viděl maršál Piłsudski.
I pro západní Evropu ale existuje naděje. Před měsícem jsem se v Londýně zúčastnil velkého pochodu, velké demonstrace, velkého shromáždění za svobodu projevu nazvaného Raise Your Colours (Pozvedněte vlajky). Na londýnských ulicích jsem se přesvědčil, že i pro Brity stále existuje naděje.
Včera se v Irsku konaly prezidentské volby. Nedělejme si iluze: od západu na východ a od severu k jihu je demokracie v zemích EU v ohrožení. V irských prezidentských volbách byli připuštěni pouze tři kandidáti. Nebyl mezi nimi žádný eurorealista, žádný euroskeptik, žádný hlas mimo jejich systém. Irové odpověděli tak, že znehodnotili své hlasovací lístky a dnešní čísla o volební účasti a počtu znehodnocených hlasů budou překvapivá. Byla to jediná demokratická forma protestu, která jim zbývala.
Jak je možné zbavit se totalitního režimu, když jste demokrat, hlásíte se k demokracii a ke svobodě? Je to obtížné, ale naši rodiče a prarodiče, kteří bojovali za svobodu, to dokázali.
Ptali jste se, zda dnes máme to, co jsme si před pětatřiceti lety pro naše národy přáli. Mně tehdy byly tři roky, takže nemohu mluvit sám za sebe. Mohu ale mluvit za svou rodinu. Chtěli být součástí západního světa. Chtěli být součástí svobodného světa. Chtěli se vymanit z marxismu a komunismu. A nyní, o pětačtyřicet let později, žijeme v něčem, co není demokracií. Čelíme novým formám marxismu a komunismu a budeme proti nim společně bojovat. Prosím, vnímejte naši účast zde na vaší konferenci jako znamení přátelství a závazku podílet se na projektu, který jste zahájili.
Je to jediná naděje pro Evropu a pro naši civilizaci.
Děkuji.

